První hodina v sedle zpravidla vypadá jinak, než ji známe z filmů. Žádný cval krajinou, spíše klidný příchod do stáje, seznámení s koněm a trpělivé vysvětlování. Každý zkušený jezdec si pamatuje, jak nejistě se při prvním kontaktu se zvířetem cítil. Tento text provede začátečníka celou lekcí, od příchodu do stáje přes nasedání a správný posed až po první kroky. Hodí se všem, kdo si jízdu na koni chtějí vyzkoušet a chtějí předem vědět, co je čeká.
Lidé často čekají, že se hned vydají na vyjížďku. Skutečnost je klidnější a přehlednější. Lekce má pevný řád, který začátečníkovi dává pocit jistoty a zároveň chrání koně i jezdce. Kdo zná jeho jednotlivé části, vstoupí do stáje s menším napětím a lépe využije čas strávený se cvičitelem.
Před nasednutím se řeší kůň, cvičitel a bezpečí
Lekce nezačíná v sedle, ale na zemi. Dříve než se začátečník dotkne třmenu, seznámí se s koněm, zjistí, jak se k němu přistupuje, a vyslechne základní pravidla chování ve stáji. Teprve potom přichází na řadu nasedání.
Tato příprava nebývá zbytečným zdržením. Kůň si zvykne na nového člověka a začátečník ztratí část počátečního strachu. Cvičitel mezitím pozoruje, jak se nováček chová, a podle toho zvolí tempo celé hodiny. Dobře odvedená příprava na zemi zkracuje cestu k bezpečné a příjemné jízdě.
První setkání s koněm
Kůň je plachý a vnímavý tvor, který reaguje na tón hlasu i na pohyby. Proto se k němu chodí z boku, v zorném poli koně, pomalu a s klidným hlasem. Cvičitel obvykle začátečníka koni představí, ukáže mu, kde se zvířeti dotýkat, a nechá ho zvykat si na jeho velikost a teplo.
Vztah mezi koněm a jezdcem se buduje od první minuty. Kůň a jezdec tvoří dvojici, v níž si oba navzájem přebírají nálady. Nervózní člověk přenáší napětí na zvíře, zatímco uvolněný začátečník mu naopak dává jistotu. Proto cvičitelé začátečníky vedou k pomalému dechu a klidným pohybům, které zvíře uklidňují.
Cvičitel a bezpečnostní přilba
Lekci vede cvičitel, který sleduje koně i jezdce a v případě potřeby zasáhne. Bezpečnostní přilba patří k výbavě od první chvíle. Například v pražské stáji Preláta podle portálu Kudy z nudy lekci vede vždy cvičitel a všichni jezdci používají bezpečnostní přilby, děti i bezpečnostní vesty.
Platí tedy jednoduché pravidlo. Žádný jezdec nesedá na koně bez přilby, ať už jde o dítě, nebo o dospělého, a ať jede krokem, nebo rychleji. Přilba navíc zpravidla zůstává na hlavě i při práci u koně na zemi, nejen během samotné jízdy. Cvičitel také zkontroluje, zda dobře sedí a je správně zapnutá, a teprve poté pokračuje dále.
Nasedání a první posed v sedle
Cesta ze země do sedla má svůj pevný postup. Cvičitel začátečníkovi vysvětlí každý krok a při nasedání zůstává po ruce. Text proto nemůže nahradit osobní výuku, pomůže však pochopit, co se bude dít. Znalost postupu uklidňuje a uvolněný začátečník se v sedle učí rychleji.
Jak nasednout
Nasedá se obvykle zleva. Jezdec drží otěže v jedné ruce, nohu zasune do třmenu a plynule se přenese do sedla, zatímco cvičitel koně přidržuje. Nikdy nespěchá a po usednutí nechá koně v klidu stát. Teprve potom si srovná třmeny a otěže podle pokynů cvičitele. Při každém kroku pomáhá klidný hlas a jasné povely, které začátečník dostává od člověka stojícího u koně. Pokud se něco nepovede, nasedání se zkrátka zopakuje bez tlaku a bez spěchu.
Jak sedět
Správný posed je uvolněný a vzpřímený. Ramena zůstávají volně, ruce klidně drží otěže a pohled míří dopředu, ne na koňskou hlavu. Nohy visí podél boků zvířete a třmeny je jen lehce podpírají.
Začátečník se posed učí pod dohledem. Cvičitel mu průběžně upravuje polohu těla, protože vlastní chyby si člověk v sedle sám většinou neuvědomí. Uvolněný posed navíc pomáhá i koni, který pod jezdcem pracuje přirozeněji. Stejně důležité je pravidelné dýchání, protože zadržený dech zatíná celé tělo a kůň to okamžitě pozná. Cvičitel proto začátečníka v prvních minutách povzbuzuje, aby se nadechl a uvolnil ramena i kyčle.
Krok, klus, cval a jízda na koni pro začátečníky
Když začátečník zjistí, že ho jízda baví, začne brzy přemýšlet i o vlastní výbavě. Slušné jezdecké oblečení, rukavice a obuv hledá každý začínající jezdec po několika lekcích, kdy se rozhodne, že u koní zůstane.
Jízda na koni pro začátečníky obvykle začíná v kroku, tedy v nejklidnějším chodu. Teprve když se člověk v sedle zabydlí, přidává klus a později cval. Tempo určuje cvičitel podle schopností jezdce. Žádný chod se nepřeskakuje a každý se nejprve zvládne na lonži, kde cvičitel drží koně na dlouhém vodítku a začátečník se může soustředit pouze na posed.
Pozdější směřování je pestré. Podle Wikipedie je jezdectví činnost spočívající v jízdě na zvířeti, zejména na koni, zpravidla v sedle. Mezi disciplíny patří drezura a parkur. Jezdecká všestrannost pak spojuje drezuru, parkur a terénní jízdu. Začátečník tak nemusí hned vědět, kterým směrem se vydá, protože první lekce slouží především k tomu, aby zjistil, zda ho společná práce s koněm těší.
Shrnutí první hodiny a další kroky
První lekce stojí na třech pilířích. Nejdříve přichází seznámení s koněm a přilba, poté nasednutí zleva s pomocí cvičitele a nakonec uvolněný posed při jízdě krokem. Kdo tento postup zná, vstoupí do stáje klidněji a snáze se soustředí na to podstatné. Zbytek, tedy jistější ruce, pevnější sed a cit pro pohyb koně, přichází postupně s dalšími hodinami.
Nejlepším způsobem, jak si jezdectví vyzkoušet, zůstává lekce ve stáji se zkušeným cvičitelem. Právě tam se z nejistého nováčka postupně stává sebevědomý jezdec. A co vy, patříte k těm, kdo by se nejraději rozjel hned, nebo raději nejdříve poznáte koně na zemi?
